Ašóka Veliký proměnil Maurjovskou říši z mocné vojenské velmoci v říši etiky a nenásilí, čímž navždy změnil dějiny Indie i světa.
„Ašóka Veliký, třetí vládce Maurjovské říše, je dodnes vnímán jako symbol etického vedení a duchovní transformace. Jeho vláda v období od 268 do 232 př. n. l. se stala klíčovým mezníkem nejen pro Indii, ale i pro celou historii lidstva,“ píše k tématu portál buddhismus.cz.
Přestože jeho počáteční vláda byla poznamenána vojenskými výboji a násilím, jeho přijetí buddhismu změnilo směr jeho vládnutí i filozofii jeho říše.
Státní znak Indie zobrazující sárnáthskou sloupovou hlavici, ve spodní části uprostřed ašókačakra. Zdroj: Government of India / CC0 (volné dílo)
Cesta na trůn: počátky Ašókova života
„Ašóka se narodil kolem roku 304 př. n. l. jako syn Bindusáry, druhého císaře Maurjovské říše, a vnuk Čandragupty Maurji, zakladatele dynastie. Už od mládí byl považován za mimořádně talentovaného jedince, který vynikal nejen ve vojenské strategii, ale i v administrativě. Jeho cesta na trůn však nebyla jednoduchá. Po smrti Bindusáry čelil Ašóka ostré opozici svých bratrů, kteří rovněž usilovali o moc. Legendy vyprávějí, že v boji o trůn nechal odstranit několik svých bratrů, což mu vyneslo pověst krutého vládce. Historické prameny však tyto události nepotvrzují jednoznačně,“ upřesňuje portál buddhismus.cz.
Ašóka se trůnu ujal v roce 268 př. n. l. a začal upevňovat svou moc. Jeho prvotní vládnutí bylo charakteristické agresivními vojenskými výboji, které rozšířily území Maurjovské říše na téměř celý indický subkontinent. Toto období expanze se však stalo předzvěstí klíčového zvratu, který měl definovat jeho vládu.
Krvavá bitva u Kalingy: osudový zlom
Roku 261 př. n. l. došlo k jedné z nejkrvavějších bitev starověké Indie – bitvě u Kalingy. Tento konflikt si vyžádal desítky tisíc životů a přinesl obrovské utrpení civilnímu obyvatelstvu. Historické záznamy hovoří o tom, že po vítězství nad Kalingou byl Ašóka zdrcen pohledem na zpustošenou zemi a lidské utrpení. Tento okamžik se stal klíčovým bodem obratu v jeho životě.
Podle tradice se právě tehdy rozhodl opustit válečné výboje a přijmout buddhistickou filozofii, která klade důraz na nenásilí, soucit a morální hodnoty. Ašóka se stal upásakou, což znamená laickým následovníkem Buddhova učení. Jeho přijetí Dharmy, základního principu buddhistické filozofie, bylo následováno hlubokou vnitřní transformací.
Šíření buddhismu: panovník a duchovní vůdce
„Ašókova vláda po bitvě u Kalingy se stala příkladem etického a nenásilného vedení. Podporoval stavbu buddhistických stúp, klášterů a chrámů. Financoval šíření buddhismu prostřednictvím misijních výprav do Srí Lanky, Střední Asie a jihovýchodní Asie. Jeho děti, Mahinda a Sanghamitta, sehrály klíčovou roli při zavádění buddhistické tradice na Srí Lance. Jedním z nejvýznamnějších nástrojů Ašókovy politiky byly jeho edikty, vytesané do skal a sloupů po celé říši. Tyto nápisy obsahovaly poselství o morálce, spravedlnosti a náboženské toleranci. Ašóka v nich vyzýval k respektu vůči všem živým bytostem, podporoval náboženský dialog a zdůrazňoval význam etických hodnot v každodenním životě,“ píše v krátké citaci k tématu magazín časopisu stoplusjednicka.cz.
Reformy a vliv na společnost
Ašókova vláda byla obdobím mnoha reforem, které měly zlepšit životní podmínky obyvatel jeho říše. Zaváděl opatření na podporu zemědělství, infrastruktury a zdravotnictví. Zakládal nemocnice, studny a odpočívárny pro cestující. Tyto reformy byly často inspirovány jeho buddhistickými ideály, ale měly praktický dopad na každodenní život lidí.
Jeho politika náboženské tolerance byla revoluční. Ašóka neprosazoval buddhismus na úkor jiných náboženství, ale naopak vyzýval k vzájemnému respektu mezi různými vírami. Tento přístup z něj učinil jednoho z prvních vladařů, kteří se snažili vytvořit pluralitní společnost založenou na principech rovnosti a tolerance.
Edikty jako poselství času
Ašókovy edikty jsou jedním z nejstarších dochovaných právních a filozofických dokumentů. Byly psány v různých jazycích, včetně prákrty, řečtiny a aramejštiny, což dokládá jejich univerzální charakter. Tyto nápisy obsahují nejen morální a náboženské zásady, ale také praktické rady pro správu říše a každodenní život.
Například ve 13. skalním nápise Ašóka zdůrazňuje, že skutečné vítězství spočívá v šíření Dharmy, nikoli ve vojenských výbojích. Tento postoj byl revoluční v době, kdy byly války považovány za nezbytný nástroj vládnutí.
Dědictví Ašókova odkazu
„Ašóka zemřel kolem roku 232 př. n. l., ale jeho odkaz přetrvává dodnes. Jeho vláda inspirovala generace lídrů, včetně Mahátmy Gándhího, který čerpal z Ašókových myšlenek při boji za nezávislost Indie. Ašókova filozofie nenásilí, tolerance a etického vládnutí zůstává relevantní i v moderní době. Ašókovy edikty jsou stále studovány jako důležitý zdroj informací o jeho vládě a filozofii,“ píše v krátké citaci internetová encyklopecie cs.wikipedia.org.
„Ašóka zanechal svým nástupcům mocnou říši, která zabírala drtivou většinu Indického poloostrova. Jeho nástupci však nadále nedokázali tak obrovskou a mocnou říši udržet a říše Maurjů začala pomalu upadat. Není přesně jisté, čím to bylo způsobeno. Někteří badatelé se přiklání k názoru, že se jednalo o důsledek stále vzrůstající revolty bráhmanské kasty proti Ašókově vyzdvihování buddhismu. Je však pravděpodobnější, že úpadek Maurjovské říše byl způsoben celkovou politicko-ekonomickou krizí. Asi jen půlstoletí po Ašókově smrti nastal konec Maurjovské říše. Poslední panovník z dynastie Maurjů král Bhadratha byl zavražděn Pušjamitrou Šungou, který tak položil základ říši Šungů. Dynastie Šungů byla nakloněna védsko-bráhmanské tradici a za její vlády zažil buddhismus úpadek. Ašóka bývá buddhistickými texty označován za velkého světce. Díky němu se stal buddhismus v Indii převládajícím náboženstvím, i když později ustoupil hinduismu a islámu,“ doplňuje cs.wikipedia.org.
Jeho životní příběh je připomínkou toho, že i nejmocnější vládci mohou dosáhnout skutečné velikosti skrze soucit a nenásilí.
