Pod 4 km ledu se skrývá jezero Vostok. Co odhalí jeho tajemství? Izolovaný ekosystém či něco zcela nečekaného?
Čtyři tisíce metrů ledu – tolik dělí svět lidí od jedné z nejzáhadnějších lokalit planety. Jezero Vostok, skryté hluboko pod antarktickým ledovcem, zůstávalo po miliony let zcela izolované od okolního prostředí.
Až v posledních dekádách začali vědci reálně uvažovat, že pod touto přírodní bariérou existuje samostatný ekosystém, který nikdy nepřišel do kontaktu s vnějším světem. Fascinující je i samotná velikost jezera – s plochou přes 15 000 km² je srovnatelné s velkými jezery v Evropě. Co je však nejzvláštnější: jeho voda je v tekutém stavu, a to díky tlaku masy ledu a geotermálnímu teplu stoupajícímu ze zemského nitra. To otevírá možnost, že v této podledovcové „kapse“ přežívá forma života, jakou jsme zatím nespatřili.
Ledový poklop nad neznámem
„Jezero Vostok není jen tělesem vody pod ledem. Je to časová schránka, která skrývá informace staré až 20 milionů let. Vědci se domnívají, že mikroorganismy uvězněné v jeho vodách se mohly vyvíjet nezávisle na jakémkoliv vnějším vlivu. To znamená, že pokud zde existuje život, může mít zcela odlišné genetické základy než jakékoliv jiné organismy na Zemi. Jeho zkoumání je jako otevření okna do dávné minulosti planety, nebo možná dokonce do mimozemského prostředí. Podmínky v jezeře jsou natolik extrémní – bez světla, s vysokým tlakem a v téměř absolutním chladu –, že simulují prostředí měsíců jako Europa nebo Enceladus. Proto některé mise k jezeru Vostok nesledují jen vědecký zájem, ale také přípravu na budoucí průzkum života mimo Zemi,“ uvádí k tématu populárně-naučný a vědecký magazín scientificamerican.com.
Mikroskopický život v exilu: co skutečně skrývá voda bez slunce?
V roce 2012 se ruským vědcům po desetiletích vrtání podařilo proniknout do hladiny jezera Vostok. Očekávali, že najdou sterilní prostředí – místo bez života, přetížené tlakem, tmou a mrazem. To, co je ale čekalo, vyrazilo dech nejen jim, ale i zbytku vědecké komunity.
V odebraných vzorcích byla nalezena DNA mikrobů, která se nepodobala žádnému známému druhu. Ačkoliv část odborníků zpočátku tvrdila, že jde o kontaminaci, opakovaná analýza potvrdila, že mikroorganismy skutečně pocházely z jezera. Byla to první přímá stopa, že pod kilometry ledu se odehrává něco velmi živého – i bez slunce, s minimem živin a v naprosté izolaci.
„To, že čas neplyne stejně v různých místech, bylo poprvé výrazněji prokázáno při měřeních atomových hodin. Když byly hodiny synchronizované a následně přesunuty na různé výšky nebo rychlosti, začaly vykazovat měřitelné rozdíly v čase. Einstein předpokládal, že čas je relativní, ale teprve experimenty na leteckých trasách a satelitech to prokázaly v praxi. Jeden z nejznámějších pokusů provedli Hafele a Keating v roce 1971, když vzali čtyři atomové hodiny na palubu letadla a obletěli Zemi. Po návratu měly hodiny na Zemi a na palubě různý čas. Stejný princip dnes využívají GPS satelity, které musejí průběžně korigovat své časové údaje právě kvůli efektům relativistické fyziky. Gravitační pole a rychlost pohybu totiž ovlivňují tok času natolik, že bez těchto korekcí by lokalizace měla chybu několika kilometrů. Čas je proto vnímán nejen jako univerzální konstanta, ale jako dynamická veličina. Z pohledu fyziky se jedná o revoluci v chápání reality. Čas se může natahovat i smršťovat, a to nejen v kosmu, ale i tady na Zemi. To, co dřív bylo jen teorií, je dnes součástí běžně ověřované vědy,“ uvádí dále, v krátké citaci soukromý blog na portálu medium.seznam.cz.
Signály z podzemí: věda, geopolitika i teorie
Existuje však i druhá rovina zájmu o tuto oblast – ta, která překračuje rámec vědeckých výzkumů a vstupuje do sféry geopolitiky, konspirací a otazníků.
Podle některých hypotéz (a řady neoficiálních zpráv) se totiž oblast jezera Vostok dlouhodobě nachází pod zvláštním režimem. Přístup k určitým datům je omezen, některé expedice nebyly nikdy oficiálně vyhodnoceny a výsledky analýz byly podle některých badatelů „přesměrovány“ jinam. Objevily se dokonce spekulace, že pod jezerem existují podzemní prostory, které nejsou přirozeného původu – a že některé oblasti nebyly nikdy veřejně mapovány. Ačkoliv tyto teorie nelze vědecky potvrdit, nelze je ani zcela vyvrátit.
Zapomenuté dědictví hvězd: záhadný stroj z hlubin moře
„Pokud byste žili na vrcholu hory, vaše atomové hodiny by se pohybovaly rychleji než hodiny vašich přátel žijících na pobřeží. Je to proto, že gravitační síla je slabší ve větších výškách. Tento efekt je tak výrazný, že jej vědci v NIST dokázali naměřit i při změně výšky o pouhých 33 centimetrů. Pomocí dvou identických atomových hodin umístěných na různých úrovních v budově zaznamenali rozdíl v chodu času, což je zcela v souladu s předpovědí obecné teorie relativity. Tato citlivost má nejen vědecký, ale i technologický význam – satelitní systémy GPS například korigují své hodiny kvůli gravitačním rozdílům, aby jejich data zůstala přesná. Bez této korekce by docházelo k chybám v lokalizaci, které by činily až 10 kilometrů denně. To, co bylo kdysi pouze teoretickým konceptem, dnes zásadně ovlivňuje i naši každodenní realitu. Díky těmto zjištěním víme, že plynutí času není konstantní, ale závislé na našem místě ve vesmíru – i na Zemi. Každý krok směrem vzhůru nás přibližuje k rychleji běžícímu času,“ upřesňuje k tématu, v redakčním překladu a přepisu zahraniční server nist.gov.
Zamrzlý paradox: okno do jiného světa?
Jezero Vostok je doslova zamrzlý paradox. Na jedné straně jde o fascinující laboratorní model pro zkoumání života bez světla, na straně druhé o místo, které stále odolává lidské zvídavosti a někdy až provokuje k otázkám, které věda zatím neumí zodpovědět. Zatímco nám jeho existence slibuje odpovědi o možnostech života v extrémních podmínkách, zároveň naznačuje, že pod ledem se může skrývat víc než jen bakterie a voda. Co když právě tam dole existuje něco, co jsme dosud neobjevili – a možná ani pochopit nemůžeme?
