Starověký Egypt, země faraonů a pyramid, ožíval i hudbou a tancem. Od posvátných rituálů po každodenní zábavu, umění tónů a pohybu provázelo život na Nilu.
Přestože se nám dochovala rozmanitá škála hudebních nástrojů, ať už v podobě fyzických nálezů, nebo zobrazení na nástěnných malbách a reliéfech, naše znalosti o staroegyptské hudbě jsou omezené. Egypťané bohužel nevyvinuli systém písemného záznamu hudby, a pokud ano, nebyly o tom nalezeny žádné spolehlivé důkazy. Melodie jejich skladeb tak pravděpodobně zůstanou navždy zahaleny tajemstvím. Odborníci se domnívají, že staroegyptská hudba mohla vykazovat podobnosti s hudbou orientální i africkou, propojujíc motivy příbuzné dnešní arabské hudbě s prvky africkými. Eduard Strouhal v knize Život starých Egypťanů (Panorama, Praha 1994) obsáhle popisuje roli hudby a tance v egyptské společnosti: „Hudba a tanec patřily k viditelným projevům radosti v této úžasné zemi na Nilu. Hudba provázela Egypťany od narození do smrti. Zvuk nástrojů se ozýval při náboženských obřadech, slavnostech, hostinách, ale i při práci na poli. Tanec nebyl jen zábavou, ale i rituálem, vyjadřujícím úctu k bohům a oslavu života. Hudebníci a tanečníci byli ve starověkém Egyptě vysoce ceněni a jejich umění bylo považováno za dar bohů. Hudba a tanec byly nedílnou součástí egyptské kultury a zanechaly hlubokou stopu v dějinách lidstva.“
Spisovatel Strouhal dále uvádí, že hudba a tanec byly spojeny s mnoha aspekty života, od náboženských obřadů po každodenní zábavu.
Mezi strunné nástroje, které Egypťané ovládali již od Staré říše (cca 2700–2190 př. Kr.), patřila harfa, jejíž tvar se nápadně podobal sumerskému typu. O původu tohoto nástroje se vedou spory – zda vznikl na březích Nilu, či v Mezopotámii mezi Eufratem a Tigridem. Harfy měly obvykle jedenáct až třináct strun a pro svou velikost musely stát opřené o zem. Hráli na ně převážně muži, avšak ani ženy-hudebnice nebyly výjimkou. Důkazem toho je například polychromovaný reliéf zobrazující harfenistku hrající svému muži Mererukovi, majiteli hrobky ze 6. dynastie Staré říše, kde byl tento reliéf nalezen.
Hudebníci hrající na flétnu – malba nalezená v thébské hrobce, patřící šlechtici z 18. dynastie. Zdroj: Schlomo (music researcher) Wikipedia commons – CC0 (volné dílo)
Od Nové říše (cca 1550–1069 př. Kr.) se egyptský hudební svět obohatil o melodie a nástroje z Přední Asie. Mezi ně patřila menší svislá lomená harfa, která byla díky své nízké hmotnosti snadno ovladatelná. Toto dokládá malba z hrobky vezíra Rechmira z 18. dynastie, kde je zobrazena dívka hrající na takovou harfu během pohřební hostiny. Pařížské muzeum Louvre dodnes uchovává jeden exemplář této harfy s jednadvaceti strunami. Dalším nástrojem byla elegantní loutna s dlouhým krkem a oválným tělem, částečně krytým kůží a zčásti tenkým dřevěným listem s rezonančním otvorem. V neposlední řadě se v Egyptě objevila i lyra ladných tvarů. Malba z Džeserkaesnebova hrobu ukazuje lyru se sedmi strunami, která byla zřejmě doménou žen.
O dechových nástrojích se Strouhal zmiňuje spíše okrajově, Baines a Málek se jim věnují v kontextu hudebních produkcí. „Mezi prvními nástroji se objevovala harfa, flétna a dvojitý klarinet. Ve střední říši se objevily další nástroje jako jsou loutny, lyry a činely, které sloužily jako doprovod k tanci.“ Uvádí v krátké citaci internetová encyklopedie cs.wikipedia.org.
K udávání rytmu sloužily různé nástroje. Mezi nejjednodušší patřily kamenné či slonovinové klapačky, vyřezávané do tvaru zakřivených paží, často s náboženskými nápisy. Typickým egyptským nástrojem byla řehtačka sistrum, založená na principu volně pohyblivých kovových lístků navlečených na vodorovných drátech. Toto chrastítko s kruhovým kovovým či fajánsovým rámem bylo posvátným nástrojem bohyně Hathor, jejíž plastická hlava, bohyně lásky, krásy a hudby, zdobila rukojeť. V Pozdní době (cca 664–332 př. Kr.) se v Egyptě objevily cimbály, dva vyhloubené disky o průměru asi 15 cm. Jako doplňkové nástroje se používaly zvonky různých velikostí.
O tanci se spisovatel Strouhal zmiňuje v souvislosti s oslavami a rituály: „Na stěnách hrobek pozorujeme mnoho tanečních výjevů, které doprovázely slavnosti, hostiny, náboženské rituály i pohřební obřady. Tanec byl i součástí každodenní zábavy – ke spontánně tančícímu jedinci se často přidávali i ostatní. Kromě tance prostých lidí existoval i náročnější, gymnastický tanec s akrobatickými prvky, vyžadující dobrou fyzickou kondici, pružnost a trénink. Předpokládá se, že některé tanečnice mohly být profesionálkami, označovanými v písemných pramenech jako chebejet. Šlo pravděpodobně o ženy a dívky z královských harémů.“ (Strouhal, vydáno v.r. 1994).
Hudba a tanec tvořily nedílnou součást života ve starověkém Egyptě. I přes omezené písemné prameny a fragmentární povahu dochovaných informací, dokážeme díky archeologickým nálezům a uměleckým zobrazením alespoň částečně rekonstruovat hudební nástroje a taneční projevy tehdejší doby. Hudba a tanec provázely Egypťany v jejich náboženských rituálech, oslavách, ale i v běžném životě, čímž dokládají hluboký kulturní význam těchto umění. Projekt Nemuer, zmíněný v článku na iumeni.cz, se snaží oživit staroegyptskou hudbu a přiblížit ji modernímu publiku, což dokazuje trvající zájem o tuto fascinující oblast starověké kultury.
I přes tyto fragmenty se nám však daří skládat mozaiku o hudebním a tanečním životě starověkého Egypta. Důležité je si uvědomit, že hudba nebyla pouze izolovaným uměním, ale úzce souvisela s dalšími aspekty egyptské kultury, zejména s náboženstvím. Jak uvádí web starovekyegypt.net: „Hudba byla spjatá s bohoslužbou a tou byli uctíváni egyptští bohové.“ Tento úzký vztah k náboženství se projevoval v používání hudby při chrámových obřadech, pohřbech a dalších náboženských slavnostech. Hudebníci byli často kněžími a hudba byla považována za prostředek komunikace s bohy. Tento web dále dodává: „Mezi prvními nástroji se objevovala harfa, flétna a dvojitý klarinet. Ve střední říši se objevily další nástroje jako jsou loutny, lyry a činely, které sloužily jako doprovod k tanci.“ Což dokládá vývoj hudebních nástrojů v průběhu času a jejich propojení s tancem.
Zajímavý pohled na hudbu a tanec ve starověkém Egyptě: „Samostatná instrumentální hudba ve starém Egyptě zřejmě neexistovala, ale nedá se to dost dobře prokázat. Zpěváci se zpravidla nechávali doprovázet, ve Staré říši to bylo jedním a vzácně i několika nástroji současně. V Nové říši s nimi spolupracoval již větší orchestr, ale také se mohli doprovázet sami.“ [1] . Tato informace nám ukazuje, že hudba byla často doprovodem zpěvu a že se s postupem času vyvíjela i instrumentace hudebních produkcí. Článek celemvzad.cz se věnuje i tanci a popisuje jeho rozmanitost: „Ke speciálním druhům tanců patřily tance náboženské, pohřební, groteskní, dramatické nebo válečné. Muži i ženy tančili odděleně, přičemž ženy bývaly zobrazovány častěji než muži. Párový tanec, kdy muž objímá ženu, nebyl v Egyptě znám. Pod tímto pojmem se pouze chápal kolový tanec skupiny dívek, držících se za ruce.“ [2] . Z tohoto popisu vyplývá, že tanec měl v egyptské společnosti mnoho podob a funkcí, od rituálních tanců po tance zábavné. Absence párového tance v moderním smyslu je dalším zajímavým aspektem egyptské taneční kultury.
Je tedy zřejmé, že hudba a tanec byly ve starověkém Egyptě nedílnou součástí života a měly hluboký kulturní význam. Propojovaly náboženství, zábavu i každodenní činnosti a zanechaly nám bohaté dědictví, které dodnes fascinuje a inspiruje. I přes omezené písemné prameny nám archeologické nálezy a umělecká zobrazení umožňují nahlédnout do tohoto fascinujícího světa tónů a pohybu. Projekty jako Nemuer, zmíněné v předchozím textu, pak pomáhají toto dědictví oživovat a přibližovat modernímu publiku.
