Starověká Indie, kolébka jedné z nejstarších civilizací, nám zanechala bohaté dědictví v mnoha oblastech, a kulinářské umění není výjimkou.
Cesta od Induské civilizace k Védskému období přinesla pozoruhodné změny i v stravovacích návycích a kulinářských postupech. Pojďme se společně podívat na stůl starověkých Indů.
Již v úvodním odstavci je důležité zmínit, že: „Indická kuchyně vyniká chuťově, ostatně Indové rozeznávají šest základních chutí: slanou, sladkou, hořkou, kyselou, trpkou a palčivou. Mimoto jsou schopni kombinací základních chutí rozlišit téměř šedesát dalších chutí“. Toto uvádí k tématu portál is.muni.cz, který se ve zveřejněné diplomové práci autorky Dagmar Grzegorzové zabývá stravovacími a pohybovými zvyklostmi v Číně a Indii. Dále se zde dočteme, že „Nejstarší texty jsou datovány rokem 2500 př. n. l.“, což nám dává představu o hloubce historie indické kuchyně. Je zřejmé, že kulinářské umění Indie je hluboce zakořeněno v její historii a kultuře.
Induská civilizace: začátky zemědělství a městského stravování
Induská civilizace, která vzkvétala v údolí řeky Indus mezi lety 3300–1300 př. n. l., byla vysoce rozvinutou městskou kulturou. Archeologické nálezy nám odhalují, že obyvatelé této civilizace byli zdatní zemědělci a chovatelé dobytka. Pěstovali pšenici, ječmen, sezam, hrách, datle a bavlnu. Chovali skot, ovce, kozy a drůbež. Zbytky ryb a mořských plodů nalezené v pobřežních osadách dokazují, že rybolov byl také důležitou součástí jejich obživy.
Díky vyspělému zemědělství a organizaci společnosti měli obyvatelé Induské civilizace přístup k relativně pestré stravě. Objevují se i důkazy o používání koření, jako je hořčice. Je pravděpodobné, že strava se lišila v závislosti na sociálním postavení. Bohatší vrstvy si mohly dovolit konzumovat více masa a rozmanitější potraviny, zatímco chudší obyvatelstvo se spoléhalo spíše na obilniny a luštěniny. Web dejepis247.webnode.cz k tomuto období uvádí: „Obyvatelé údolí Indu pěstovali pšenici, ječmen, sezam, hrách, datle a bavlnu. Chovali skot, ovce, kozy a drůbež. Znali hrnčířský kruh a tkalcovské stavy.“ Dále se zde píše, že „Města byla budována podle jednotného urbanistického plánu. Domy byly z pálených cihel, měly kanalizaci a vodovod.“ Tyto citace nám dokreslují obraz vyspělé civilizace, která dokázala efektivně využívat zdroje a organizovat svůj život.
Védské období: příchod Indoárjů a nové kulinářské vlivy
Kolem roku 1500 př. n. l. do severozápadní Indie přicházejí Indoárjové, kteří s sebou přinášejí nové kulturní a kulinářské vlivy. Védské texty, jako jsou Rgvéda, Jadžurvéda, Sámavéda a Atharvéda, nám poskytují cenné informace o životě a stravování v tomto období.
Védská společnost byla převážně pastevecká a zemědělská. Důležitou roli hrály obilniny, zejména ječmen a rýže, která se postupně stávala stále významnější plodinou. Mléko, máslo (ghí) a mléčné výrobky byly nedílnou součástí stravy. Maso, zejména hovězí, bylo konzumováno při obřadních příležitostech. S rozvojem zemědělství se zvyšovala i konzumace zeleniny a ovoce.
Védské texty se zmiňují o různých pokrmech, jako je karambha (ječná kaše), apupa (chléb) a odana (rýžová kaše). Důležitou roli hrály i nápoje, jako je sóma (rituální nápoj z neznámé rostliny) a sura (kvašený nápoj).
Koření a kulinářské postupy
Ačkoliv archeologické důkazy o používání koření v Induské civilizaci jsou omezené, Védské texty se o koření zmiňují častěji. Používaly se například kurkuma, zázvor, pepř a koriandr. Tyto koření nejen dodávaly pokrmům chuť, ale měly i léčivé účinky. Co se týče koření a jeho historického kontextu, web historica.world ve zveřejněném článku uvádí: „Curry se skládá z kořeněného guláše s omáčkou vařené v hrnci. Může to být buď „suché kari“ nebo mokré.“ Dále se zde píše o původu slova „kari“ a o jeho historických zmínkách: „Portugalský lékař Garcia de Orta (1501–1568) pozoroval stravovací návyky Indů v Rozhovorech o jednoduchých drogách a léčivých látkách Indie (1563). Napsal, že ‚připravovali pokrmy z drůbeže a masa, kterému říkají caril‘.“ [1] A konečně se zde dozvídáme o rozmanitosti přípravy pokrmů: „Především Indie praktikovala dehydrataci, vaření, předvaření, vaření v páře, smažení na pánvi, hluboké smažení, pražení nasucho, grilování a pečení.“ [2] Tyto citace nám ukazují, jak hluboce je koření a rozmanitost kulinářských postupů zakořeněna v indické kultuře.
Kulinářské umění a stravovací návyky ve starověké Indii prošly významným vývojem od Induské civilizace k Védskému období. Od zemědělské společnosti Induské civilizace s pestrou stravou k pastevecké a zemědělské společnosti Védského období s důrazem na obilniny a mléčné výrobky. Oba tyto úseky indické historie nám zanechaly cenné dědictví, které dodnes ovlivňuje indickou kuchyni.
