Saddám Husajn rozpoutal válku, která změnila Blízký východ. Invaze do Kuvajtu spustila konflikt s globálními dopady, jež rezonují dodnes.
Osudové rozhodnutí, které změnilo Blízký východ. Brzy ráno 2. srpna 1990 se ticho kuvajtských ulic roztrhlo rachotem pásů iráckých tanků. Saddám Husajn, neomezený vládce Iráku, vydal rozkaz k invazi, která měla zabezpečit kontrolu nad bohatými ropnými poli a posílit jeho moc na Blízkém východě.
Během několika hodin padl Kuvajt pod náporem irácké armády a Saddám bez váhání oznámil anexi území. Svět se ocitl na prahu jednoho z nejdramatičtějších konfliktů konce 20. století.
Ultimátum OSN a sílící napětí
Mezinárodní společenství reagovalo okamžitě. Rada bezpečnosti OSN vydala rezoluci požadující okamžité stažení iráckých jednotek a stanovila lhůtu do 15. ledna 1991. Spojené státy, spolu s 21 dalšími zeměmi, začaly formovat vojenskou alianci, která měla donutit Saddáma k ústupu. Mezi spojenci bylo i tehdejší Československo, jehož elitní protichemická jednotka si získala respekt díky své odbornosti a nasazení. Americká letadlová flotila se přesunula do Perského zálivu a vojenská blokáda Iráku se stala realitou. Napětí rostlo a svět sledoval, zda Husajn splní ultimátum, nebo bude čelit vojenské odpovědi.
Pouštní bouře: neúprosná síla spojenců
- ledna 1991 se nebe nad Bagdádem rozzářilo ohnivými stopami řízených střel Tomahawk a laserem naváděných bomb. Operace Pouštní bouře byla zahájena a její velení převzal zkušený generál Norman Schwarzkopf. Americké letectvo spolu se saúdskoarabskými a kuvajtskými vzdušnými silami zasáhlo klíčové irácké cíle – raketové základny, radary i velitelská stanoviště. Neviditelné bombardéry F-117 pronikly hluboko do nepřátelského území a ochromily irácké telekomunikační sítě. Saddám Husajn se pokusil odpovědět zoufalým krokem – raketovým útokem na Izrael. Doufal, že tím vyvolá širší arabskou podporu. Izrael se však rozhodl neodpovědět a Husajnův plán se zhroutil.
Drtivá pozemní operace a osvobození Kuvajtu
Zatímco irácká armáda čelila masivním náletům, spojenci se připravovali na finální úder. V únoru 1991 Saddám Husajn podnikl poslední zoufalý pokus obsadit kuvajtské hlavní město, avšak narazil na okamžitou odpověď. Spojenecké jednotky zahájily pozemní operaci s názvem Pouštní meč. Během pouhých 100 hodin se irácká armáda ocitla v naprostém rozkladu. Dne 28. února 1991 byl Kuvajt oficiálně osvobozen a Saddám Husajn neměl jinou možnost než kapitulovat. Při svém ústupu však irácké síly zapálily stovky ropných vrtů, což způsobilo obrovskou ekologickou katastrofu.
Zničený irácký konvoj na „dálnici smrti“, 4. března 1991. Zdroj: DoD photo by Staff Sgt. Dean Wagner – dodmedia.osd.mil / Wikipedia commons – CC0 (volné dílo)
Pád diktátora
Přestože Husajn zůstal u moci i po porážce, jeho režim byl výrazně oslaben nejen vojenskou porážkou, ale i přísnými mezinárodními sankcemi, které těžce dopadly na iráckou ekonomiku. OSN uvalila na Irák embargo, jež vedlo k hospodářské a humanitární krizi. Saddám se snažil udržet svou moc represivními opatřeními a propagandou, ale nespokojenost v zemi narůstala. Jeho pozice byla značně oslabena nejen vojenskou porážkou, ale i mezinárodními sankcemi, které zasáhly iráckou ekonomiku. OSN uvalila na Irák přísná embarga, která měla zajistit, že Husajn již nebude schopný ohrožovat sousední státy. To však vedlo k rozsáhlé humanitární krizi, jelikož běžní obyvatelé Iráku čelili nedostatku základních potravin a léků. Režim se pokusil situaci zmírnit programem „Ropa za potraviny“, který umožňoval prodej omezeného množství ropy výměnou za humanitární pomoc.
Saddám Husajn se po válce soustředil na potlačování vnitřních nepokojů. Po osvobození Kuvajtu se vzbouřili šíitští muslimové na jihu a Kurdové na severu země. Husajnova armáda odpověděla brutální silou, přičemž použila i chemické zbraně. OSN a mezinárodní společenství reagovalo zřízením bezletových zón nad severním a jižním Irákem, čímž do jisté míry omezilo schopnost režimu vést represivní operace.
Saddám Husajn během svého procesu. Zdroj: (autor neznámý) dodmedia.osd.mil / Převzato z Wikipedie commons – CC0
I přes snahu izolovat Husajna se iráckému vůdci podařilo zůstat u moci díky svému represivnímu aparátu a propagandistické mašinerii. V zemi udržoval atmosféru strachu a nedůvěry, přičemž jakýkoli projev opozice byl nemilosrdně potlačen. Zahraničněpoliticky se snažil manévrovat mezi světovými mocnostmi, podporoval palestinské radikální skupiny a udržoval vazby s některými arabskými státy.
Situace v Iráku zůstala nestabilní po celé desetiletí. Americká administrativa, zejména během vlády prezidenta Billa Clintona, pokračovala v tlaku na Husajna. USA podnikaly několik vojenských úderů na irácké cíle v rámci operace Pouštní liška v roce 1998, jejímž cílem bylo ochromit iráckou vojenskou infrastrukturu a donutit Saddáma Husajna k dodržování podmínek OSN. Během čtyř dnů intenzivního bombardování zasáhly americké a britské síly více než 100 cílů, včetně velitelství Republikánské gardy, továrny na zpracování chemických látek a vojenských skladů. Navzdory těmto zásahům se Husajn udržel u moci a nadále odmítal plnou spolupráci s mezinárodními inspektory., kdy se Husajn odmítl podřídit inspekcím OSN hledajícím zbraně hromadného ničení. Tato operace sice poškodila iráckou vojenskou infrastrukturu, ale nedokázala svrhnout Husajnův režim.
Zlom přišel po teroristických útocích 11. září 2001. Spojené státy pod vedením George W. Bushe zařadily Irák do tzv. „osy zla“ spolu s Íránem a Severní Koreou. Administrativa začala intenzivně prosazovat myšlenku, že Saddám Husajn vlastní zbraně hromadného ničení, čímž ospravedlnila přípravu vojenské invaze. Přes odpor mnoha států a nedostatečné důkazy o existenci těchto zbraní byla v březnu 2003 zahájena invaze do Iráku.
Operace Irácká svoboda začala masivním bombardováním Bagdádu a dalších strategických míst. Americké a britské síly postupovaly rychle, přičemž během pouhých tří týdnů dobyly iráckou metropoli. Saddám Husajn se dal na útěk, ale jeho režim se prakticky okamžitě zhroutil. USA vyhlásily konec hlavních bojových operací již v květnu 2003.
Po několikaměsíčním pátrání byl Saddám Husajn dopaden 13. prosince 2003 u Tikrítu během rozsáhlé operace amerických speciálních jednotek. Skrytý v improvizovaném podzemním úkrytu, vyhladovělý a s přerostlými vlasy, připomínal spíše stín někdejšího neomezeného vládce Iráku. Když ho vojáci vytáhli z nory, jeho kdysi arogantní pohled se změnil v prázdný výraz člověka, který věděl, že jeho éra skončila. Vojáci na něj namířili zbraně, ale Husajn nekladl odpor – věděl, že hra skončila. Zajatý diktátor byl okamžitě převezen na tajné místo, kde byl identifikován a následně postaven před soud, který rozhodl o jeho osudu. u Tikrítu. Skrýval se v improvizovaném podzemním úkrytu. Následně byl postaven před soud v rámci iráckého tribunálu, který ho uznal vinným z válečných zločinů, genocidy a zločinů proti lidskosti. V roce 2006 byl popraven oběšením.
Bitva o Kašmír: když jedno rozhodnutí změnilo dějiny Indie a Pákistánu
Invaze sice odstranila Husajna, ale přinesla novou éru chaosu. Irák se propadl do sektářského násilí, které rozpoutaly hluboké rozepře mezi sunnity a šíity. Vzniklo mocenské vakuum, které umožnilo vzestup různých radikálních islamistických skupin, včetně Al-Káidy v Iráku, jejíž rozštěpením se později zformoval tzv. Islámský stát (ISIS). Tento nový hráč na scéně využil nestability, obsadil rozsáhlá území a rozpoutal brutální teror, který vedl k dalšímu vojenskému zásahu mezinárodní koalice. USA a jejich spojenci se ocitli v další vleklé válce, která měla dalekosáhlé důsledky nejen pro Irák, ale pro celý Blízký východ. Irák se propadl do sektářského násilí mezi sunnity a šíity, přičemž vznikaly nové extremistické skupiny. Zároveň se zvedl odpor proti přítomnosti amerických sil v zemi. USA zůstaly v Iráku až do roku 2011, kdy se jejich vojáci stáhli, ale země zůstala destabilizovaná.
Důsledky války v Perském zálivu se tak promítly hluboko do budoucnosti. Ukázaly, jak složitá a křehká je geopolitická situace Blízkého východu. Válka zanechala nejen fyzické jizvy na irácké infrastruktuře, ale i hluboké psychické rány mezi jeho obyvateli. Saddám Husajn se stal symbolem kruté diktatury, ale jeho pád neznamenal automaticky mír a stabilitu pro Irák. Konflikty, které byly válkou v Perském zálivu odstartovány, rezonují dodnes. V roce 2003, během invaze vedené Spojenými státy, byl svržen a ukrýval se před spravedlností. Nakonec byl dopaden, souzen a v roce 2006 popraven. Válka v Perském zálivu se tak stala prvním krokem k jeho pádu, ale i bolestivou připomínkou toho, jak jeden muž může uvrhnout celý region do chaosu.
