Adolf Hitler přežil více než 42 pokusů o atentát. Některé z nich byly jen kousek od úspěchu. Jak by vypadala historie, kdyby některý z nich vyšel?
Pokusy o atentát na Adolfa Hitlera jsou jednou z nejvíce fascinujících kapitol moderních dějin. Odvážní jednotlivci i skupiny riskovali své životy, aby odstranili vůdce nacistického Německa a změnili osud druhé světové války. Přestože atentátníkům chyběl jen nepatrný krůček k úspěchu, Hitler zázračně přežil.
„Tyto momenty nám připomínají odvahu těch, kteří se postavili proti zlu, a ukazují, jak blízko jsme byli k jinému průběhu historie,“ uvádí zahraniční portál polityka.pl, který se tomuto tématu podrobně věnoval.
V následujících řádcích se podíváme na pět nejdramatičtějších atentátů, které měly potenciál přepsat světové dějiny.
Kulka, která minula svůj cíl
V roce 1939 se mladý švýcarský tesař Maurice Bavaud rozhodl skoncovat s Hitlerem. Byl přesvědčen, že odstranění nacistického vůdce by mohlo zabránit hrozící válce. Ozbrojen pistolí se vmísil do davu při Hitlerově přehlídce v Mnichově. Připraven vystřelit čekal na správnou chvíli. Bohužel, masy lidí mu zabránily v přesném zamíření. Pokusil se dostat k Hitlerovi i později, ale byl zadržen pro jízdu bez platné jízdenky. Při výslechu policie objevila jeho zbraň a plány na atentát. Následovalo rychlé odsouzení k smrti a poprava v roce 1941.
Tento odvážný pokus ukázal, jak daleko byli někteří jednotlivci ochotni zajít, aby Hitlera zastavili. Kdyby uspěl, mohl svět vypadat úplně jinak.
Osudová časovaná bomba
Dalším atentátníkem byl Georg Elser, německý tesař, který už v roce 1939 věděl, že Hitler představuje nebezpečí pro celý svět. Rozhodl se jednat. Jeho plán byl pečlivý – umístit časovanou bombu do mnichovské pivnice Bürgerbräukeller, kde měl Hitler každoročně projev.
Svět v plamenech: kronika druhé světové války
Elser měsíce připravoval svůj plán, skrytě instaloval výbušninu do sloupu za řečnickým pultem. Bomba explodovala přesně podle plánu, ale Hitler náhle zkrátil svůj projev a odešel o několik minut dříve. Výbuch zabil osm lidí a desítky dalších zranil, ale Hitler unikl.
Elser byl později zadržen při pokusu o útěk do Švýcarska. Skončil v koncentračním táboře a těsně před koncem války byl popraven. Kdyby Hitler tehdy zemřel, mohla být druhá světová válka výrazně kratší.
Smrtící brandy, která nikdy nedoputovala
V roce 1943 britská tajná služba SOE (Special Operations Executive) přišla s neobvyklým plánem – Hitler měl být otráven. Lahve brandy napuštěné silným jedem měly být předány vysokým důstojníkům, kteří by je následně mohli předat až samotnému vůdci.
Nicméně, plán ztroskotal. Přístup k Hitlerovi byl přísně hlídán a otrávené lahve se k němu nikdy nedostaly. Několik agentů bylo zatčeno, čímž celý pokus skončil dříve, než vůbec začal.
Použití jedu mělo snížit počet obětí a předejít rozsáhlým represím. Pokud by Hitler skutečně zemřel na otravu, mohlo to mít zásadní dopad na konec války.
Aktovka, která změnila osud Evropy
Jedním z nejznámějších pokusů byl atentát Clausa von Stauffenberga v roce 1944. Tento vysoký německý důstojník byl součástí spiknutí proti Hitlerovi a jeho cílem bylo umístit bombu přímo do vůdcova hlavního stanu – Vlčího doupěte.
Dne 20. července 1944 přinesl Stauffenberg aktovku s výbušninou na poradu s Hitlerem. Umístil ji blízko nacistického vůdce a poté se omluvil, aby místnost opustil. Krátce poté bomba explodovala.
Nicméně, masivní dřevěný stůl částečně odklonil tlak výbuchu, čímž Hitler přežil s lehkými zraněními. Stauffenberg a další spiklenci byli rychle odhaleni a popraveni. Kdyby atentát vyšel, mohl nastat převrat v Německu a rychlé uzavření míru se spojenci.
Letadlo, které nikdy neexplodovalo
V roce 1943 se Henning von Tresckow, generál německé armády, pokusil Hitlera zabít výbušným zařízením ukrytým v aktovce. Ta byla předána důstojníkovi, který měl Hitlera doprovázet na let do Berlína.
Bohužel, vlivem nízké teploty v nákladovém prostoru výbušnina selhala a atentát nevyšel. Po přistání byla aktovka odstraněna bez povšimnutí. Tresckow se nevzdal a pokračoval v dalších pokusech, až byl po neúspěchu Operace Valkýra odhalen. Aby ochránil své spolubojovníky, spáchal sebevraždu.
Tento plán měl vysokou šanci na úspěch. Exploze v letadle mohla okamžitě odstranit Hitlera a přinést rychlý konec války.
42 pokusů, ale žádný úspěch
Hitler přežil více než 42 pokusů o atentát. Jak ukazuje historie, mnohé z nich byly velmi blízko k úspěchu.
„Tyto pokusy nám ukazují, že i uvnitř Německa existovali lidé, kteří byli ochotni riskovat vše pro zastavení zla. Každý z těchto atentátů měl potenciál změnit průběh druhé světové války a možná zachránit miliony životů,“ upřesňuje zahraniční portál polityka.pl.
Hitler se nakonec zastřelil sám 30. dubna 1945 v berlínském bunkru, když bylo jasné, že válka je pro Německo prohraná. Jeho tělo bylo spáleno podle předem vydaných rozkazů.
Jak by vypadal svět, kdyby některý atentát uspěl?
Kdyby některý z pokusů vyšel, druhá světová válka by mohla skončit dříve. Evropa by se možná vyhnula mnoha ztrátám na životech a poválečné rozdělení světa mohlo vypadat úplně jinak.
Historie je plná momentů, kdy stačila jen malá změna a svět by vypadal úplně jinak.
Další historické souvislosti a méně známé skutečnosti o atentátech na Adolfa Hitlera
Pokusy o atentát na Adolfa Hitlera nejsou jen otázkou několika odvážných jedinců nebo skupin. V průběhu druhé světové války se atentáty na Hitlera staly předmětem geopolitických úvah, diplomatických intrik i vnitřních bojů uvnitř nacistického Německa. Mnoho aktérů si uvědomovalo, že odstranění Hitlera by mohlo znamenat změnu vývoje války, ale i samotného Německa.
Jedním z méně známých aspektů je fakt, že někteří vysocí nacističtí důstojníci zvažovali odstranění Hitlera nejen kvůli jeho válečným neúspěchům, ale i kvůli obavám z toho, že jeho stále více iracionální rozhodnutí uvrhnou Německo do naprostého chaosu. Existují náznaky, že některé vyšší vrstvy Wehrmachtu v roce 1943 a 1944 zvažovaly možnost, že pokud by Hitler zemřel, mohla by být navázána jednání se spojenci o mírovém urovnání konfliktu. Avšak strach z Hitlerových odvetných opatření, stejně jako rozpolcenost mezi jednotlivými frakcemi nacistického velení, vedl k nečinnosti.
Mezi další málo známé pokusy patří plán francouzského odboje, který měl Hitlera zlikvidovat při jeho plánované návštěvě Paříže. Při této příležitosti byly připraveny dvě varianty – buď přímý útok odstřelovačem, nebo detonace výbušnin skrytých v budovách na trase jeho přesunu. Hitler však návštěvu Paříže nečekaně zrušil, což vedlo k tomu, že operace nikdy neproběhla.
Zajímavým detailem je, že Hitler byl neustále podezřívavý vůči možnosti atentátu, a proto měnil své zvyky tak, aby znemožnil případným atentátníkům plánovat útok. Například jeho denní rozvrh nebyl pevně stanoven, často nečekaně rušil setkání nebo měnil trasy přejezdů. I jeho osobní strava byla předem testována, aby se zabránilo pokusům o otravu jídlem.
Dalším faktorem, který ovlivnil úspěšnost atentátů, byl Hitlerův sklon k přeceňování své vlastní nedotknutelnosti. Po několika neúspěšných atentátech byl přesvědčen, že je pod ochranou „vyšší síly“ nebo osudu, což ho vedlo k tomu, že nebral některá bezpečnostní opatření dostatečně vážně. Tento přístup však byl paradoxně jedním z důvodů, proč v posledních měsících války nedůvěřoval už ani svému nejbližšímu okruhu spolupracovníků.
Mimo známé atentáty existují i teorie o tom, že některé pokusy na Hitlera mohly být zastaveny ještě před jejich uskutečněním samotnými spojenci. Důvodem mohla být obava, že pokud by byl Hitler odstraněn, mohlo by Německo kapitulovat příliš rychle, což by znamenalo oslabení vyjednávacích pozic spojeneckých sil v poválečném uspořádání Evropy. Některé historické zdroje naznačují, že britská i americká rozvědka měly přístup k informacím o plánovaných atentátech, ale ne vždy zasahovaly, aby atentátníky podpořily.
Posledním zajímavým momentem je Hitlerova posedlost ochranou svého života ve svém posledním útočišti – berlínském bunkru. I když už bylo jasné, že válka je prohraná, nechal bunkr vybavit složitým bezpečnostním systémem a stále věřil, že může přežít. Jeho paranoia se stupňovala a v posledních dnech byl zcela izolován od reality, což vedlo k jeho definitivnímu rozhodnutí spáchat sebevraždu.
Historie atentátů na Hitlera ukazuje nejen odvahu těch, kteří se ho snažili odstranit, ale i složitost mocenských struktur uvnitř nacistického Německa. Každý z neúspěšných pokusů přispěl k rostoucí paranoie uvnitř režimu, a nakonec i k jeho rozkladu. Otázkou však zůstává, jak by svět vypadal, kdyby některý z těchto atentátů skutečně uspěl.