Voda stála u zrodu civilizací i jejich pádu. Jak ji lidstvo zkrotilo, vytvořilo zavlažovací systémy a změnilo tím své dějiny?
Voda byla odjakživa zdrojem života, ale stejně tak dokázala přinést i zničení. Jakmile lidstvo pochopilo, že bez vody nemůže existovat, začalo ji ovládat, směrovat a využívat ve svůj prospěch. Tématu se již dříve věnoval magazín časopisu stoplusjednicka.cz a další zdroje uvedeny v závěru textu.
Jenže stejně jako mohla voda přinést bohatství a moc, mohla také způsobit zánik celých civilizací.
Od sběračů k hospodářům
Lidstvo se dlouhé věky živilo lovem a sběrem. Když se však naši předkové rozhodli usadit a začali obdělávat půdu, rychle si uvědomili, že nestačí jen semena rozhodit do země. Bez dostatku vody by jejich údajně úrodná pole brzy vyschla a všechnu námahu by pohltila prašná zem. Příliš málo vody znamenalo hlad, příliš mnoho mohlo zemi proměnit v bažinu.
Mezopotámie: první vodní inženýrství
Jednou z prvních oblastí, kde lidé začali vodu systematicky využívat, byla Mezopotámie, země mezi Eufratem a Tigridem. Právě zde došlo k revoluci, která navždy změnila dějiny. První osadníci si zde uvědomili, že pokud chtějí zajistit stabilní úrodu, musí vybudovat zavlažovací kanály a nádrže.
Jakmile se tato technologie rozšířila, vznikla velká města jako Uruk, Lagaš či Umma, která se stala nejen centry zemědělství, ale i důležitými obchodními a kulturními uzly. Díky rostoucímu bohatství se zde rozvíjela řemesla, architektura i první formy písemné komunikace. Zavlažování umožnilo pěstovat plodiny ve velkém měřítku, což vedlo k růstu populace, obchodním kontaktům a nakonec i k východu mocných vládců, kteří chápali, že kontrola vody znamená kontrolu nad celým regionem.
Mocenský nástroj
V představách tehdejších společností platilo zásadní pravidlo: kdo měl pod kontrolou vodu, ovládal úplně vše. Vládci se proto začali předhánět ve stavbě kanálů, nádrží a jiných vodních děl. Například sumerský král Ur-Nanš se chlubil, že nechal vybudovat devět zavlažovacích kanálů.
To však nebylo jen o zemědělství. Byla to také politická propaganda. Panovník, který se nestaral o vodu, ztrácel legitimitu. Moc nad vodou byla moc nad lidmi.
Zánik přišel s vodou
Ale stejně jako voda dokázala přinést prosperitu, mohla způsobit i záhubu. Lagaš je příkladem města, které zaplatilo vysokou daň za své zavlažovací systémy. Nadměrné zavlažování vedlo k zasolení půdy, klesla zemědělská produkce a společnost se dostala do krize. Bez úrody nebylo jídlo, bez jídla nebylo obyvatelstvo.
Podobný osud potkal i další kultury. Ač Asyřané zdokonalili zavlažování a stavěli akvadukty i vodovody, časem i oni narazili na přírodní limity – postupné klimatické změny vedly ke snížení srážek, zásoby vody se vyčerpávaly a technologické možnosti na zvládání těchto problémů nebyly dostatečné. Král Sinacherib nechal postavit 150 kilometrů dlouhý kanál do Ninive, ale ani tento přísun vody nedokázal zastavit osudové klimatické změny.
Poučení z minulosti
Historie nám ukazuje, že všechny civilizace, které podcenily roli vody, zaplatily tvrdou daň. Přebytečné zavlažování vedlo k devastaci půdy, nedostatečná údržba kanálů k jejich zanesení a ztrátě nepostradatelného zdroje.
Chammurapi: mocný vládce, který změnil dějiny Mezopotámie
A co my? Dnes neřešíme jen osud jednotlivých měst, ale celé planety. Klimatické změny, sucha a povodně jsou stejně aktuální hrozby jako kdysi v Mezopotámii.
Otázka nezůstává v minulosti. Jak se k vodě postavíme dnes? Poučíme se z chyb našich předků, nebo se staneme další civilizací, kterou voda pohltí?
