Objev penicilinu Alexandrem Flemingem v roce 1928 navždy proměnil léčbu bakteriálních infekcí. Jak k tomuto revolučnímu objevu došlo?
První antibiotikum, penicilin, se zrodilo z náhody a nepořádku v laboratoři skotského bakteriologa Alexandra Fleminga. Jeho objev v roce 1928 odstartoval éru antibiotik a zásadně ovlivnil moderní medicínu. „Flemingův objev penicilinu nebyl výsledkem cíleného výzkumu, ale spíše šťastnou náhodou. V létě roku 1928, po návratu z dovolené, si Fleming všiml, že na jedné z Petriho misek s kulturou stafylokoků se objevila plíseň Penicillium notatum. Okolí plísně bylo navíc projasněné, což značilo, že plíseň zabraňuje růstu bakterií. Tento náhodný nález ho vedl k izolaci účinné látky, kterou nazval penicilin,“ píše o objevu penicilinu iPortal24.cz.
Fleming si uvědomil potenciál svého objevu, ale neměl prostředky ani znalosti k jeho dalšímu výzkumu a masové produkci. Trvalo ještě několik let, než se penicilin dostal do klinické praxe.
Alexander Fleming (1943). Zdroj: media.iwm.org.uk/This photograph TR 1468 – War Museums. / Převzato z Wikipedia commons – CC0 (volné dílo)
„Objev penicilinu byl Flemingem ohlášen již v roce 1929, avšak k jeho masovému využití vedla až práce Howarda Floreyho, Ernsta Chaina a Normana Heatleyho na Oxfordské univerzitě v průběhu 30. a 40. let 20. století. Tito vědci dokázali penicilin izolovat, vyčistit a otestovat jeho účinky na lidech. Jejich úsilí vyvrcholilo během druhé světové války, kdy se penicilin stal klíčovým lékem pro léčbu zraněných vojáků,“ upřesňuje Zdravotnickýdeník.cz.
Díky Flemingovu objevu a následné práci dalších vědců se penicilin stal prvním masově vyráběným antibiotikem, které zachránilo miliony životů.
„Penicilin se stal symbolem boje proti bakteriálním infekcím a otevřel novou éru v medicíně. Jeho objev znamenal revoluci v léčbě do té doby smrtelných onemocnění, jako byly například zápal plic, sepse nebo tuberkulóza. Díky penicilinu se snížila úmrtnost na infekční choroby a prodloužila se lidská délka života,“ uvádí web HBhistory.cz.
Penicilín
„V roce 1928 Fleming objevil penicilin. K tomuto objevu došlo zčásti náhodou, Fleming totiž náhodou našel na staré Petriho misce plíseň usazenou na agaru. Tato plíseň vylučovala látku, která hubila mikroby kolem. Jeho přítel slavný americký mykolog Charles Thom určil tuto plíseň jako Penicillium notatum. Tuto plíseň podrobil zkoumání a zjistil, že hubí většinu mikrobů, které při zkoumání použil, kromě mikrobu způsobujícího tyfus. Tento jev byl znám jako antibiosa, ale nikomu se ho nepovedlo laboratorně provést s takovým úspěchem,“ uvádí k tématu internetová encyklopedie Wikipedie.
Aby plíseň mohli zkoumat a hlavně získat z ní látku hubící bakterie, potřebovali ji množit. A tak začali všichni v laboratoři pěstovat penicillium v masovém vývaru při 37 stupních Celsia. Na radu jednoho mykologa později upravili teplotu na 20 stupňů. A tento biom opravdu fungoval, zabíjel bakterie a neškodil fagocytům. Takto získávaná látka zabíjela všechny bakterie i při zředění 1:600, ale velice rychle (v řádu hodin, maximálně dní) ztrácela své schopnosti. Dalším problémem bylo, že potřebovali penicilin izolovat čistý, protože vývar nešlo používat v normální lékařské praxi. Izolovat čistý penicilin se nepodařilo, a když Fleming přednesl tento objev svým mimolaboratorním kolegům, nikdo se o něj nezajímal. O jeho práci se však začali zajímat bakteriologové Harold Raistrick a Percival Walter Clutterbuck, kteří měli i znalosti z chemie, přesto se ani jim nepodařilo penicilin izolovat.
To dokázal teprve v květnu 1940 oxfordský chemiko Ernst Chain a biochemik Howard Florey. Brzy byl penicilin úspěšně otestován na laboratorních zvířatech. V únoru roku 1941 byl lék poprvé podán člověku, který umíral na septikemii. Po podání penicilínu bylo jasné, že dochází k zotavování, jeho nedostatečné zásoby však neumožnily pacienta vyléčit. Poté byla nashromážděna zásoba léku a byl proveden další pokus na třech lidech, z nichž dva se podařilo vyléčit a třetí zemřel na jiné komplikace.
„Nastala otázka, kdo bude vyrábět nový lék. Britská vláda si v průběhu války nemohla dovolit sponzorovat výrobu nového léku a soukromé továrny odmítaly výrobu penicilinu kvůli malým výnosům. Florey s jedním kolegou odjel do USA, kde se měli pokusit zajistit jeho výrobu. V mykologickém ústavu v Peorii se povedlo zvětšit produkci pomocí kukuřičného výluhu. Potom zde sledovali, jestli i jiné plísně produkují penicilin, ale neúspěšně. Objevili pouze jeden plesnivý meloun, jehož plíseň penicilin produkovala a z nějž vznikly všechny plísňové kultury, ze kterých se i dnes penicilin vyrábí. Florey se z USA vracel se zárukou výroby deseti tisíc litrů penicilinu,“ upřesňuje dále Wikipedia.
V tomto období již bylo penicilinem vyléčeno větší množství lidí, nakonec článek v New York Times přinesl první informace o novém léku.
„Následná medializace a Flemingovy známosti zařídily, že v září 1942 se největší farmaceutické firmy začaly zabývat výrobou penicilinu. V roce 1943 se již ve velkém množství dodával do armády na léčení raněných. Za objev penicilinu dostal Fleming celou řadu cen, dne 25. října 1945 získal, společně s Floreyem a Chainem, Nobelovu cenu za medicínu,“ dodává Wikipedia.
Alexander Fleming zemřel doma dne 11. března 1955 a byl pohřben v katedrále svatého Pavla v Londýně.
