Přelomový objev inzulínu znamenal naději pro miliony pacientů s cukrovkou. Jak se z nemoci, která dříve znamenala rozsudek smrti, stalo chronické, ale léčitelné onemocnění?
Osudné okamžiky v dějinách medicíny. Na přelomu 20. století byla diagnóza cukrovky téměř jistým rozsudkem smrti. Pacienti, jejichž tělo nedokázalo správně zpracovávat glukózu, pomalu chřadli, ztráceli sílu a jejich organismus se nedokázal bránit postupnému selhávání.
Lékaři v zoufalství zkoušeli drastické diety, při nichž pacienti trpěli hladem a vyčerpáním, jen aby se pokusili udržet hladinu cukru v krvi na přijatelné úrovni. Naděje na účinnou léčbu byla v nedohlednu.
Pak ale přišel rok 1921 a s ním objev, který navždy změnil medicínu. V kanadské laboratoři mladého lékaře Fredericka Bantinga a jeho asistenta Charlese Besta se odehrál okamžik, který měl navždy přepsat historii léčby diabetu. Po dlouhých pokusech a bezpočtu neúspěchů se jim podařilo izolovat hormon, který reguloval hladinu cukru v krvi – inzulín.
„Zázračný lék“ a první zachráněný život
Na počátku však byla cesta k úspěchu lemována zoufalstvím a nejistotou. Banting a Best testovali inzulín nejprve na psech s diabetem. Výsledky byly ohromující – hladina cukru v jejich krvi dramaticky klesla a nemocní psi začali nabývat zpět své síly. Když se ukázalo, že látka funguje, zbývalo ještě zodpovědět otázku, zda může pomoci i lidem.
Dr. Charles Best (nalevo) a Sir Frederick Banting (vpravo). Zdroj: distr. Library and Archives Canada pod referenčním číslem reprodukce C-001350 (tiskový servis)
První pacient, kterému byl inzulín podán, byl čtrnáctiletý Leonard Thompson, chlapec, jehož tělo bylo vyčerpáno pokročilým diabetem. V lednu 1922 mu lékaři v zoufalé snaze zachránit jeho život podali první dávku inzulínu. Výsledek byl téměř okamžitý – Leonard se probudil, jeho tělo znovu získalo sílu a tam, kde dříve panovala beznaděj, se objevila naděje.
Jak funguje inzulín a proč je pro tělo nepostradatelný
Lidské tělo je složitý mechanismus, který ke svému fungování potřebuje energii. Hlavním zdrojem této energie je glukóza – cukr, který se do těla dostává z potravy. Aby však mohla být glukóza správně využita, musí se dostat z krevního řečiště do buněk. A právě zde hraje klíčovou roli inzulín.
Inzulín, hormon produkovaný slinivkou břišní, působí jako „klíč“, který odemyká buňky a umožňuje jim přijímat glukózu z krve. Když tento klíč chybí nebo nefunguje správně, cukr se v krvi hromadí a tělo se ocitá v ohrožení. Pokud je hladina cukru příliš vysoká po delší dobu, dochází k poškození orgánů, nervů a cév, což vede k vážným komplikacím – od slepoty po selhání ledvin.
Chemické složení – Inzulin je makromolekula bílkovinné povahy. Skládá se ze dvou polypeptidických řetězců (A, B), které jsou spojeny disulfidickými můstky a které dohromady mají 51 aminokyselin – řetězec A obsahuje 21 aminokyselin a řetězec B 30 aminokyselin.
Inzulín jako revoluční záchrana pro diabetiky
S objevem inzulínu dostali lidé s cukrovkou novou šanci. Už nebyli odsouzeni k drasticky
Dnes existuje několik typů inzulínu – od rychle působících, které pomáhají zvládat hladinu cukru během jídla, až po dlouhodobé, které udržují stabilní hladinu glukózy po celý den. Aplikace inzulínu se stala mnohem jednodušší než v počátcích – od klasických injekcí se postupně přešlo k inzulínovým perům a pumpám, které umožňují pacientům přesně regulovat dávky podle něj
Od zoufalství k naději
Objev inzulínu znamenal pro lidstvo víc než jen nový lék. Byl to důkaz toho, že věda a lidská vytrvalost mohou překonat i zdánlivě nepřekonatelné překážky. Z nemoci, která kdysi znamenala rozsudek smrti, se díky vědeckému pokroku stalo chronické, ale dobře zvládnutelné onemocnění.
A přestože se výzkum diabetu nezastavil a vědci stále hledají nové způsoby, jak tuto nemoc léčit nebo dokonce vyléčit, jedno je jisté – bez Bantinga, Besta a jejich neúnavného úsilí by osudy milionů pacientů s cukrovkou vypadaly zcela jinak.
Dnes už si málokdo uvědomuje, jak revoluční objev inzulínu byl. Před sto lety byl diabetes prvního typu rozsudkem smrti, dnes jde díky němu o zvládnutelné onemocnění, které umožňuje pacientům žít téměř normální život.
Přestože vývoj v oblasti léčby diabetu pokračuje a vědci hledají nové možnosti, jak nahradit ztracenou funkci slinivky nebo dokonce nemoc úplně vyléčit, inzulín zůstává jedním z největších darů medicíny lidstvu. Bez tohoto objevu by osud milionů pacientů vypadal zcela jinak – a jejich naděje na život by byla jen vzdáleným snem.
Další souvislosti objevu inzulínu, které jste možná nevěděli
Jaká byla situace před objevem inzulínu? Před rokem 1921 byla diagnóza diabetu prvního typu téměř jistým rozsudkem smrti. Lékaři se pokoušeli pomoci pacientům drastickými dietami, které měly minimalizovat příjem cukru. To však znamenalo, že pacienti byli nuceni jíst extrémně malé porce potravy a postupně chřadli na podvýživu. Mnozí z nich umírali vyhladověním ještě dříve, než je stačila zahubit samotná cukrovka. Některé děti, které byly diagnostikovány v raném věku, přežívaly jen několik měsíců či let, pokud vůbec.
Frederick Banting a Charles Best
Přestože jsou Frederick Banting a Charles Best nejčastěji spojováni s objevem inzulínu, jejich práce by nebyla možná bez podpory dalších vědců. Významný podíl na výzkumu měl John Macleod, který poskytl laboratoř na Torontské univerzitě, a James Collip, biochemik, jenž pomohl purifikovat inzulín tak, aby mohl být bezpečně aplikován lidem.
První masová produkce inzulínu
Jakmile se potvrdilo, že inzulín je účinný při léčbě diabetu, bylo nutné zajistit jeho masovou výrobu. K tomu významně přispěla farmaceutická společnost Eli Lilly, která v roce 1923 začala produkovat první dávky pro široké využití. Do té doby byl inzulín extrahován ze slinivek krav a prasat, což byl složitý a pracný proces. Navzdory tomu se podařilo zajistit dostatek inzulínu pro pacienty, kteří na něj zoufale čekali.
Jak byl Banting oceněn za svůj objev?
V roce 1923 získal Frederick Banting za svůj objev Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství. Překvapivě však nebyl oceněn jeho spolupracovník Charles Best, který se na výzkumu významně podílel. Banting považoval toto opomenutí za nespravedlivé a z vděčnosti se s Bestem podělil o polovinu své finanční odměny.
Etické rozhodnutí: inzulín jako dar lidstvu
Na rozdíl od mnoha jiných lékařských objevů se Banting, Best a jejich kolegové rozhodli, že si inzulín nebudou patentovat kvůli zisku. Místo toho prodali patent za symbolický jeden dolar, aby se zajistilo, že lék bude co nejdostupnější pro všechny pacienty. Toto rozhodnutí bylo nevídané a zajistilo, že inzulín se mohl rychle rozšířit po celém světě
Jak se vyvíjela léčba inzulínem?
V prvních desetiletích po jeho objevu se inzulín musel aplikovat několikrát denně pomocí injekcí. Dnes však existují nejen inzulínová pera a pumpy, ale i různé formy inzulínu s rozdílným účinkem – od rychlého po dlouhodobě působící. Moderní výzkum se zaměřuje na vývoj inzulínu ve formě tablet nebo nosních sprejů, což by v budoucnu mohlo pacientům usnadnit život.
Inzulín a genetické inženýrství
V 80. letech 20. století došlo k další revoluci v léčbě diabetu – vědcům se podařilo vyvinout první rekombinantní lidský inzulín pomocí geneticky modifikovaných bakterií. Do té doby byl inzulín získáván ze zvířecích zdrojů, což mohlo u některých pacientů způsobovat imunitní reakce. Geneticky upravený inzulín, který se dnes běžně používá, je přesně přizpůsoben lidskému organismu a snižuje riziko vedlejších účinků.
Budoucnost versus lidstvo
Ačkoli inzulín zachránil nespočet životů, vědci se snaží najít ještě lepší způsoby, jak diabetes léčit. Jednou z možností je regenerativní medicína – výzkumníci pracují na způsobech, jak pomocí kmenových buněk obnovit slinivku břišní tak, aby opět produkovala inzulín přirozeně. Kromě toho se testují nové léky, které pomáhají tělu lépe využívat vlastní inzulín a snižují závislost pacientů na injekcích.
Co by se stalo, kdyby inzulín nebyl objeven?
Bez objevu inzulínu by se cukrovka prvního typu dodnes považovala za neléčitelnou nemoc. Pacienti by stále umírali v mladém věku a kvalita jejich života by byla mizivá.
Jak se rodila medicína: od šamanů k moderní vědě
Díky vědeckému pokroku a výzkumu dnes lidé s diabetem mohou žít plnohodnotný život, sportovat, pracovat i cestovat – a to vše díky objevu, který se zrodil v jedné malé laboratoři v Kanadě.
