Vynález dalekohledu otevřel lidstvu nové obzory a objevy, které změnily naše chápání vesmíru i vědy jako takové.
„Moderní dalekohledy vznikaly ve stejné době jako mikroskop, který ostatně představoval jakýsi „vedlejší produkt“ při jejich výrobě. Optické pomůcky pro vylepšení schopností zraku znali lidé rovněž již dávno, ale za datum zrodu skutečného dalekohledu se pokládá až letopočet 1608. První funkční přístroj tehdy sestavil německo-holandský výrobce čoček Hans Lippershey, ačkoliv ani jeho prvenství není zcela jisté. Pomyslný nárok si na něj činí také již zmíněný Zacharias Janssen nebo Jacob Metius z Alkmaaru. Všichni tito muži s optikou experimentovali a velmi pravděpodobně se jednoduchého funkčního dalekohledu dobrali,“ uvádí k tématu magazín časopisu stoplusjednicka.cz.
Tento optický přístroj, který původně skládal z jednoduchých čoček a zrcadel, prošel dlouhým vývojem, jenž vedle dnešního sofistikovaného teleskopům schopným pozorovat vzdálené galaxie.
První krůčky k objevu dalekohledu
Kořeny optických dalekohledů sahají hluboko do historie, přičemž základy principů lomu světla byly zkoumány již ve starověku. Skutečný průlom však nastal až na počátku 17. století v Evropě. Prvním známým příkladem praktického využití dalekohledu byl nástroj, který si 2. října 1608 nechal patentovat holandský optik Hans Lippershey . Tento přístroj, založený na kombinaci čoček, pozorovatelům vidět objekty zvětšené a ostřeji, což byl tehdy zcela nový fenomén.
Pouhý rok po tomto vynálezu využil italský vědec Galileo Galilei tzv. Lippersheyových poznatků a vyrobil vlastní dalekohled, který zdokonalil přidal spojky a rozptylky. S tímto dalekohledem objevil řadu zásadních astronomických jevů, včetně čtyř největších měsíců Jupitera a slunečních skvrn. Galileovy objevy znamenaly převrat v tehdejším astronomickém poznání a daly impuls k rozvoji dalších optických přístrojů.
Zlepšení konstrukce dalekohledu: Keplerův přínos
Nakonec přispěl k vývoji dalekohledů Johannes Kepler, který zkonstruoval dalekohled s dvěma spojkami. Tento typ přístroje, známý jako Keplerův dalekohled, poskytoval ostřejší obraz, i když převrácený. Právě Keplerova konstrukce obsahuje a zavádí funkci nitkového kříže pro přesnější zaměření, což přispělo k přesnějšímu měření a měření. S příchodem 18. a 19. století se optické dalekohledy stávaly stále delšími a těžšími, což však zároveň ztěžovalo jejich používání.
Nejdelší dalekohledy z této doby, známé jako refraktory, měří až 60 metrů. Tyto přístroje sice dokázaly zachytit více světla a zvětšit větší zvětšení, avšak kvůli své velikosti byly velmi těžko manipulovatelné.
Přechod na reflektory: Newtonova inovace
Další velký průlom v konstrukci dalekohledů přinesl Isaac Newton. Již v roce 1668 navrhl dalekohled, který místo čoček používal zrcadlo jako objektiv. Tento tzv. „reflektor“ řešil problém chromatické vady, která byla běžná u čočkových dalekohledů. Chromatická vada vzniká v důsledku různých indexů lomu pro různé barvy světla, což hodně barevné „duhové okraje“ pozorovaných objektů.
Reflektor, jenž využíval odrazů od zrcadel, laser tuto optickou chybu a stal se základem pro moderní konstrukci astronomických dalekohledů. Od konce 19. století začaly reflektory dominovat astronomickým pozorováním, protože výroba velkých zrcadel byla jednodušší a levnější než výroba obřích čoček. Největší reflektory dnes dosahují průměru zrcadel až 10 metrů, zatímco největší dalekohled v České republice, umístěný v Ondřejově, má průměr 2 metry.
Moderní pokroky: adaptivní optika a segmentovaná zrcadla
V posledních desetiletích došlo k výraznému pokroku díky využití adaptivní optiky, která koriguje zkreslení způsobené atmosférou Země. Tato technologie umožňuje astronomům dosáhnout kvality obrazu, která byla dříve možná pouze s vesmírnými dalekohledy, jako je například Hubbleův vesmírný dalekohled. S průměrem zrcadla 2,4 metru a ohniskovou vzdáleností téměř 60 úžasných metrů tento teleskop poskytuje pohledy na vzdálené hvězdné systémy a galaxie.
Další moderní technologie jsou segmentovaná zrcadla, která jsou schopna automaticky se nastavovat a koordinovat. Díky tomu je možné dosahovat větších průměrů zrcadel, než jaké by bylo možné vyrobit jako celek. Tato technologie se využívá u některých největších světových dalekohledů, včetně připravovaných projektů jako Extremely Large Telescope (ELT), jehož zrcadlo bude mít průměr úctyhodných 39 metrů.
Význam dalekohledů pro vědu a techniku
Optické dalekohledy nezůstávají omezeny pouze na astronomii. Významně přispěly také k rozvoji dalších vědeckých oborů. Přenosné verze, jako jsou třídy a dalekohledy, se staly nezbytným nástrojem pro námořníky, vojáky a geodety. Konstrukce těchto přístrojů se neustále zlepšovala, což umožňuje jejich širší využití v terénu i pro přesné měření vzdálenosti a úhlů.
Dalekohledy jsou dnes nezbytnou součástí vědeckého zkoumání, průzkumu přírody a dokonce i amatérské astronomie. Nejnovější konstrukce využívající kombinaci čoček a zrcadel, jako například Schmidt-Cassegrainův nebo Maksutov-Cassegrainův systém, které nabízejí kompaktní design při zachování vysoké kvality obrazu.
