Tajemná písma minulosti skrývala ztracené jazyky po staletí. Jak vědci rozluštili hieroglyfy, klínové písmo a mayské znaky?
V hlubinách času, kdy lidská civilizace teprve formovala své první velké říše, vznikala písma, která měla zaznamenat myšlenky, příběhy a znalosti našich předků. Tato písma však časem upadla v zapomnění a stala se pro nás nečitelnými záhadami.
Dešifrování těchto ztracených jazyků se stalo jedním z největších intelektuálních dobrodružství v dějinách lidstva. Ponořme se do dramatického příběhu odhalování tajemství starověkých písem.
Rosettská deska: klíč k egyptským hieroglyfům
Na počátku 19. století byla objevena Rosettská deska, která se stala klíčem k rozluštění egyptských hieroglyfů. Tato černá žulová stéla nesla tentýž text ve třech různých písmech: hieroglyfickém, démotickém a řeckém. Právě díky této trojjazyčné inskripci mohli vědci začít odhalovat tajemství staroegyptského písma.
První významný krok učinil anglický učenec Thomas Young. V roce 1814 se mu podařilo identifikovat jména Ptolemaia a Bereniky v hieroglyfickém textu tím, že rozpoznal jejich fonetickou povahu. Young však věřil, že hieroglyfy jsou převážně symbolické a fonetické znaky se používají pouze pro cizí jména.
Klínové písmo na tabulce, která popisuje úspěchy, kterých dosáhl Nebukadnesar II. (pozdní verze písma). Zdroj: ChrisO / Wikipedia commons – CC0 (volné dílo)
Skutečný průlom přišel až s francouzským lingvistou Jean-François Champollionem. Champollion, který byl od mládí fascinován orientálními jazyky, se naučil koptsky, což byla pozdní forma egyptštiny. Díky tomu pochopil, že hieroglyfy kombinují fonetické a logografické prvky. V roce 1822, po pečlivém studiu Rosettské desky a dalších nápisů, Champollion oznámil své rozluštění hieroglyfického písma, čímž otevřel dveře k porozumění staroegyptské civilizaci.
Při své práci však nevyužíval pouze Rosettskou desku. Další klíčové informace získal studiem hieroglyfických nápisů nalezených v chrámech v Abu Simbelu, Karnaku a dalších významných egyptských památkách. Tyto nápisy mu umožnily potvrdit své teorie a rozšířit porozumění staroegyptskému písmu daleko za text Rosettské desky.
Lineární písmo B: odhalení mykénské řečtiny
Další záhadou, která dlouho odolávala dešifrování, bylo lineární písmo B, používané v mykénské civilizaci na přelomu 2. a 1. tisíciletí př. n. l. Toto písmo bylo objeveno na hliněných tabulkách v Knóssu na Krétě a v Pylu na pevninské části Řecka.
V polovině 20. století se mladý anglický architekt Michael Ventris rozhodl tuto záhadu rozluštit. Navázal na práci americké archeoložky Alice Koberové, která identifikovala určité vzory v textech. Koberová vyvinula sofistikovaný systém analýzy zakončení slov, který umožnil identifikaci gramatických vzorců. Kdyby nezemřela předčasně, mohla by být tou, kdo by písmo B rozluštil jako první.
Ventris původně nevěřil, že se jedná o řečtinu. Po letech intenzivního studia a analýzy se mu v roce 1952 podařilo prokázat, že lineární písmo B skutečně představuje mykénskou řečtinu, čímž odhalil nejstarší známou formu tohoto jazyka.
Mayské hieroglyfy: oživení ztraceného písma
Mayská civilizace Střední Ameriky zanechala po sobě bohaté nápisy v podobě složitých hieroglyfů. Po staletí však jejich význam zůstával zahalen tajemstvím. Někteří badatelé věřili, že mayské písmo je čistě ideografické, zatímco jiní předpokládali fonetickou povahu.
V polovině 20. století sovětský lingvista Jurij Knorozov navrhl, že mayské hieroglyfy mají fonetický základ. Jeho práce byla zpočátku přijímána s nedůvěrou, ale postupně získávala na významu. Další badatelé, jako Tatiana Proskouriakoff, přispěli k rozluštění tím, že identifikovali historické události a jména v nápisech. Dnes je mayské písmo z velké části dešifrováno, což nám umožňuje hlubší pochopení mayské historie a kultury.
Díky moderním technologiím se však daří rozluštit i dříve nečitelné nápisy. Významnými současnými odborníky na mayské písmo jsou například Stephen Houston a Marc Zender, kteří i dnes pokračují v dešifrování dalších nápisů a rozšiřování našeho poznání mayské kultury.
Voynichův rukopis: nevyřešená záhada
I přes mnohé úspěchy v dešifrování starověkých písem zůstávají některé texty stále nepochopené. Jedním z nejzáhadnějších rukopisů, který dodnes vzdoruje všem pokusům o rozluštění, je Voynichův rukopis. Tento tajemný středověký manuskript, objevený na počátku 20. století obchodníkem s knihami Wilfridem Voynichem, je považován za „svatý grál kryptologie“. Obsahuje stovky stran textu psaného neznámým písmem a jazykem. Kniha je navíc doprovázena záhadnými ilustracemi rostlin, astronomických diagramů a scén, které nemají jasnou analogii v žádné známé kultuře či vědeckém systému. I po více než století od jeho objevu zůstává klíč k jeho rozluštění skryt.
Voynichův rukopis byl datován pomocí radiokarbonové metody do první poloviny 15. století, což znamená, že byl napsán v době pozdního středověku. Přesto se neví, kdo jej vytvořil, k jakému účelu měl sloužit a jaký obsah ve skutečnosti skrývá. Spekulace o jeho původu sahají od tvrzení, že se jedná o alchymistickou příručku, až po domněnky, že může jít o tajnou encyklopedii neznámého vědění. Někteří badatelé dokonce spekulují, že by se mohlo jednat o kryptografický text vytvořený s cílem chránit určité znalosti před nepovolanýma očima.
Navzdory četným pokusům o jeho dešifrování, včetně využití moderních technologií a umělé inteligence, zůstává Voynichův rukopis nevyřešenou hádankou. Vědci z oblasti lingvistiky, kryptografie i počítačové analýzy se snažili identifikovat vzorce v textu, porovnávat jeho strukturu s existujícími jazyky a hledat podobnosti se středověkými šifrovacími metodami. Přestože některé analýzy naznačují, že by mohl mít jazyk rukopisu určité gramatické struktury, doposud nebyla nalezena žádná klíčová slova ani jazyková spojitost s jakýmkoliv známým jazykem.
Dějiny literatury: jak psaný text formoval společnost
Další teorie hovoří o možnosti, že rukopis byl vytvořen jako mystifikace, podvrh, jehož účelem bylo oklamat tehdejší učence či vzbudit dojem tajemného vědění. Existují i názory, že se může jednat o bezvýznamnou kompilaci znaků bez skutečného významu, což by mohlo znamenat, že rozluštění textu není možné jednoduše proto, že v něm žádný skrytý význam neexistuje. Nicméně existují i opačné hypotézy – například že rukopis obsahuje fonetickou transkripci neznámého nebo zaniklého jazyka, jehož pravidla a struktura nám zatím unikají.
Záhada Voynichova rukopisu tedy nadále fascinuje vědce, lingvisty i historiky po celém světě. Dosud nejvýznamnější pokusy o jeho dešifrování zahrnují analýzy Gordona Ruga, který navrhl, že rukopis mohl být vytvořen mechanickou metodou bez skutečného obsahu, a studie profesora Gerarda Cheshireho, který tvrdí, že se jedná o fonetický zápis románského dialektu. Navzdory těmto hypotézám však neexistuje žádný jednoznačný důkaz, který by jeho tajemství definitivně odhalil. Každý nový pokus o jeho dešifrování přináší další otázky a podněty k přemýšlení, což jen posiluje jeho pověst jako jednoho z největších nerozluštěných textů historie.
Použité zdroje: britishmuseum.org, sites.utexas.edu, arch.cam.ac.uk,
Knižní zdroje:
Coe Michael D. The Maya: Fourth Edition. Thames & Hudson, 2011.,
Robinson Andrew. Lost Languages: The Enigma of the World’s Undeciphered Scripts. McGraw-Hill, 2002.,
Pope Maurice. The Story of Decipherment: From Egyptian Hieroglyphs to Maya Script. Thames & Hudson, 1999.,
Překlady: Lenka Nová, MA – redakce
Dále použity redakční informace, poznatky a zdroje – redakční text *
„Text byl částečně vypracován s využitím jazykového modelu Gemini od společnosti Google.“
Dále byla provedena redakční kontrola detekce pasní AI, ve službě modulu GPTZero
