Horník v 70. letech bral dvojnásobek průměrného platu: na auto nemusel čekat roky jako ostatní

Publikuje: Vladislava Malá — 12. 10. 2026
Úvodní stránka » Historie » Horník v 70. letech bral dvojnásobek průměrného platu: na auto nemusel čekat roky jako ostatní

Nové auto znamenalo v socialistickém Československu roky ve frontě a dlouhé šetření. Pro jednu skupinu lidí ale platila jiná pravidla. Když padlo slovo horník, viděli za ním ostatní chlapa, který sice vyfáral z dolu utahaný a špinavý, zato s výplatou, jakou běžný dělník nikdy neviděl. Jak to, že si havíř mohl dovolit věci, na které ostatní čekali půlku života?

Na škodovku se stálo roky ve frontě

Pořídit si vlastní vůz se tehdy blížilo spíš životnímu úspěchu než obyčejnému nákupu. Výrobu i prodej řídil stát a zájemců bylo mnohem víc než dostupných aut. Kdo toužil po nové škodovce, zapsal se v Mototechně do pořadníku a čekal. Ne pár týdnů, ale klidně několik let.

Vůz navíc stál majlant. Základní Škoda 100 se v roce 1974 prodávala kolem 45 000 korun, zatímco průměrná měsíční mzda se pohybovala okolo 2 200 korun. Rodina tak za auto dala zhruba dvacet výplat a ještě si musela počkat, než na ni v pořadníku přišla řada. Kdo chtěl auto dřív, potřeboval hlavně dobré konexe.

Výplata, ze které se ostatním tajil dech

Horníci patřili do úplně jiné příjmové ligy. Průměrná mzda se v sedmdesátých letech držela zhruba mezi 1 900 a 2 700 korunami, havíř v hlubinném dole si domů nosil běžně její dvojnásobek. Zkušení rubači na nejtěžších pozicích brali ještě víc.

Odměna za práci pod zemí navíc rostla. Na sklonku osmdesátých let přesáhl průměrný hornický plat sedm tisíc korun. Podle Českého statistického úřadu tím havíři brali zhruba dvaapůlkrát víc než tehdejší běžný zaměstnanec. Havíř proto nemusel na velké nákupy šetřit léta jako ostatní. Auto, nábytek i drahá elektronika pro něj byly otázkou měsíců, zatímco jiní na totéž odkládali roky.

Den horníků otevíral dveře k nedostatkovému zboží

Samotné peníze ale k novému autu nestačily. Druhou půlkou rovnice byl přístup ke zboží, kterého byl věčný nedostatek. A tady měli havíři eso v rukávu. Jednou ročně uspořádal stát hornické oslavy a při nich nabídl pracovníkům dolů zboží, které jinde na pultech dlouhodobě scházelo.

Právě tehdy si horník mohl mimo běžný pořadník pořídit nový vůz, po kterém ostatní marně pokukovali. Pamětníci připomínají, že z takové oslavy si domů vozili i velké spotřebiče do domácnosti, na které jinde stály dlouhé fronty. Co bylo pro zbytek republiky nedostupné, měl havíř na dosah mnohem dřív.

Byt, dřívější důchod a další privilegia

Auto bylo jen špičkou ledovce. Bez fungujících dolů by se zastavila energetika, a tak stát havířům vycházel vstříc, jak jen mohl. Dostávali se přednostně k novým bytům, často rovnou v hornických koloniích, zatímco jiní vězeli v dlouhých bytových pořadnících.

Těžká a nebezpečná práce je řadila do první pracovní kategorie. Díky ní mohli odejít do starobního důchodu už v 55 letech, tedy o pět let dřív než většina mužů, a i výpočet penze pro ně vycházel příznivěji. Práce v dole tak přinášela společenskou vážnost i řadu výsad, jaké běžné zaměstnání nenabízelo.

Rozdíl mezi havířem a zbytkem republiky přehledně shrnuje následující tabulka:

Oblast Běžný člověk Horník
Nové auto čekání i několik let v pořadníku Mototechny koupě mimo běžnou frontu při Dni horníků
Bydlení dlouhé bytové pořadníky přednostní byty, často v hornických koloniích
Starobní důchod odchod v 60 letech odchod už v 55 letech
Měsíční výdělek zhruba 1 900 až 2 700 korun přibližně dvojnásobek průměru

Za výsadní postavení se platilo zdravím

Vysoký příjem a spousta privilegií měly svou daň. Práce v hlubinném dole patřila k nejtěžším a nejnebezpečnějším, jaké tehdejší hospodářství znalo. Havíři fárali stovky metrů pod zem, dýchali prach a riskovali úraz i život. Mnozí z nich museli po letech v šachtě odejít na odpočinek s trvale narušeným zdravím, jehož následky je provázely až do konce života.

Dřívější odchod do důchodu byl proto i uznáním toho, že takovou dřinu tělo dlouho nevydrží. Výplata dvakrát vyšší než průměr nebyla dárkem od režimu. Horníci si ji doslova odpracovali stovky metrů pod zemí.

Zdroje: https://www.mesec.cz/clanky/mzdy-a-ceny-vcera-a-dnes/, https://statistikaamy.csu.gov.cz/prehled-prumernych-mezd-a-maloobchodnich-cen-v-byvalem-ceskoslovensku, https://autosalon.tv/novinky/retro/jak-se-zilo-ridicum-v-ceskoslovensku-socialismus-komplikoval-vyvoj-novych-aut-i-jejich-dostupnost, https://ceskeduchody.cz/zpravy/odchod-do-duchodu-za-socialismu-mely-vybrane-profese-vyraznou-vyhodu, https://eurozpravy.cz/ekonomika/ceska-republika/79295-brali-tisice-dnes-o-praci-nezavadi-podivejte-se-na-platy-horniku, https://www.kroniqa.cz/za-socialismu-nevladli-inzenyri-ani-lekari-nejlepe-si-zili-haviri-vekslaci-a-lide-od-pultu-v-systemu/, https://zoom.iprima.cz/historie/historie-hornictvi-komunismus

Aktuální témata:
Načítám témata...
Načítám články...
logo Dějiny světa

O nás

Internetový on-line magazín DějinySvěta.cz se zaměřuje na fascinující události a příběhy ze světové historie. Publikujeme autorské články o významných osobnostech, starověkých civilizacích i moderních dějinách. Naše rubriky pokrývají středověk, novověk, společnost a tradice. Nabízíme čtenářům hlubší pohled na klíčové události, které tvoří lidstvo. Neustále rozšiřujeme obsah o nová témata pro všechny milovníky historie.

DějinySvěta jsou partnerským projektem internetového zdravotnického magazínu ZdravíŽivot a webu UdálostiExtra.

Rychlý kontakt: redakce@dejinysveta.cz

Sledujte nás

Vyhledávání